K-S 5 v září roku 1938

Pás protitankové překážky typu A mezi objekty K-S 6 a K-S 5, který je vidět na pravém okraji snímku. 1938. Archiv M. Říha.

Při útoku v říjnu roku 1938 by německé vojáky přivítal k boji připravený objekt. V kritických dnech byly uzavřeny průchody v plně dokončených překážkách v okolí, byly částečně strženy maskovací konstrukce před střílnami a vchodem do objektu. Posádka se chystala k boji, nikdo nesměl sáhnout na železné zásoby přípravené pro případ obklíčení. Teprve nyní vojáci plně ocenili náročný výcvik a přípravu. Hlavní zbraně srubu K5, instalované už před několika měsíci, byly připraveny k palbě. Pouze ze zvonů, zejména z prostředního pro těžký kulomet, by se střílelo obtížně, protože se doposud nepodařilo dodat speciální lafety a zbraně se uchycovaly pouze provizorně. Podlážky, které zde také chyběly, se daly snadno - i když neplnohodnotně - nahradit dřevěnými.

Pohled z týlu na K-S 5. Dým pochází pravděpodobně ze zapálené strážní budky. Podzim 1938. Archiv M. Říha.

Ve srubu se nacházelo dostatečné množství nábojů přivážených sem do poslední chvíle. I tak armáda plánovala, že bude muset zásobovat pevnosti průběžně i během bojů. Mělo se tak dít převážně v noci. V případě úseku Červený potok měl vlak z Hanušovic dovézt denně 10 až 20 tun munice. (Což není ale nic oproti tomu, co měly denně vystřílet dělostřelecké tvrze. Například tvrz Dobrošov u Náchoda měla mít denní spotřebu munice až 56 tun).

Bojeschopnost srubu významně zvyšovala také dokončená a funkční filtroventilace, na svých místech byly i všechny čtyři ventilátory pro odtah zplodin ze zvonu a strojovny. Dieselagregát srubu stál připraven ke spuštění, elektroinstalace uvnitř srubu byla zcela dokončena. Svoji funkci také spolehlivě plnilo vodní čerpadlo a další části vodoinstalačního systému.

Pohled na pravé křídlo K-S 5. Snímek pochází ze září 1938 soudě dle částečně zbouraných dřevěných přístaveb, které kryly střílny před pozorováním.

Fungovalo telefonní spojení, i když zdaleka ne v takovém rozsahu, v jakém se plánovalo, protože síť podzemních pevnostních kabelů měla místy ještě větší či menší mezery. Zřejmě byly proto instalovány i klasické polní telefony. Telefonní spojení uvnitř srubu bylo dokončeno, položeny byly také telefonní linky pro spojení s jednotkami v okolí srubu. Do poslední chvíle se pracovalo na instalaci zemního telegrafu a pravděpodobně i tady se podařilo v kritických dnech práci dokončit.

V okolních vesnicích bylo v září 1938 již jen minimum obyvatel. Místní lidé, převážně čeští Němci, v drtivé většině utekli za hranice do Německa, kde doufali, že jim bude lépe. Ostatně, díky pevnostem byl jejich pohyb na našem území omezen. Na hřebenech Sušiny byly všechny turistické stezky křižující novou linii lehkého opevnění pro civilisty uzavřeny. Případný turista, který by zákaz porušil, se lehce mohl dočkat obžalování ze špionáže. Silnice v údolí, přes které vedla linie těžkého opevnění, byly pravidelně na každou noc zatarasovány protitankovými překážkami. A lidé, kteří měli svá políčka v pásmu kolem pevností, museli pravidelně chodit na vojenskou správu nechat si schválit, zda mohou vysadit ten či onen druh plodiny, nebo zda mohou kolem řeky vysekat křoví, či zda si mohou v okolí svých domů zasadit stromy... To vše například proto, aby náhodou nebyla snížena bojová hodnota pevností, ze kterých by přes vzrostlou kukuřici nebyl dostatečný výhled.