Oživený bunkr

vzpomínková akce v muzeu čs. opevnění
K-S 5 "U potoka"

27.–28. září 2008

Pohled z týlu na levou stranu objektu. Tři viditelné střílny pro lehké kulomety brání nepříteli v přístupu ke vchodu a střílnám hlavních zbraní. Dnes je již příchod ke srubu bezpečný, ale v září 1938 bylo ve střílnách K-S 5 umístěno celkem sedm těžkých kulometů, šest lehkých kulometů, dva protitankové kanóny a u nich bdělé obsluhy čekající na nepřátele... Jaro 2006.

Objektů československého pohraničního opevnění můžete spatřit na hranicích naší republiky mnoho. Byly stavěny v letech 1935 až 1938 jako jeden z obranných systémů naší země, tehdy proti Německu. Bunkry byly stavěné v liniích, které vytvářely hráze, přes které by nepřítel neměl projít do vnitrozemí. Při tomto se výhodně využívalo i faktu, že naše hranice jsou převážně hornaté a linie opevnění důsledně využívaly terénních nerovností. Podle důležitosti úseků hranice se stavělo buď lehké opevnění - kulometná hnízda pro jeden až dva lehké, výjimečně těžké kulomety (těch bylo postaveno přibližně deset tisíc), nebo těžké železobetonové sruby, které ve své výzbroji měly mít kromě těžkých kulometů i protitankové kanóny, minomety a některé i dělostřelecké houfnice. Lehké opevnění se od těžkého kromě výzbroje lišilo i sílou stěn, velikostí posádky apod.

Návštěvníci na začátku výpravy před vchodem do  K-S 5. Každá skupinka návštevníků obdrží svého odborného průvodce, který jim přibližně 50 minut osvětluje historii výstavby našeho opevnění, jednotlivé prvky našeho pevnostního objektu a ochotně odpovídá na dotazy. Léto 2002.

K-S 5 "U potoka" byl postaven v roce 1936 stavební firmou Dr. Skorkovský jako jeden z pěchotních srubů úseku Červený Potok (součást linie opevnění Králíky). Tento úsek zahrnuje celkem 8 samostatných pěchotních srubů od K-S 2 po K-S 9 a Dr. Skorkovský měl na jejich postavení celkem 250 dní. Samotná betonáž srubu K-S 5 trvala šest dní a musela probíhat nepřetržitě, aby v betonu nevznikaly spáry snižující jeho pevnost. Při betonáži zde bylo uloženo 1756 kubíků železobetonu, což představuje téměř 400 nákladních Tater betonu.

K-S 5 stojí na ostrohu obtékaném potokem ve výšce 608 metrů nad mořem. Ve výzbroji měl mít sedm těžkých kulometů vz.37, dva protitankové kanóny vz. 36 a sedm lehkých kulometů vz. 26, což v roce 1938 představovalo již úctyhodnou palebnou sílu. Narozdíl od lehkých objektů, kde posádku tvořilo maximálně sedm mužů, zde jich mělo být 37.

Celkový pohled na K-S 5. Jaro 2006 .

K-S 5 je objekt oboustranný, původně osazený třemi pancéřovými zvony, které měly sílu stěn 20 cm a hmotnost každého z nich se pohybovala kolem 20-ti tun. Osazování zvonů probíhalo až téměř za rok po betonáži, na podzim roku 1937.
Ze zvonů se jednak provádělo pozorování, jednak se z nich dalo střílet kulomety. Dva krajní zvony srubu byly určeny přednostně pro pozorování , v případě potřeby se z nich dalo střílet lehkým kulometem do okolí srubu. Oba byly také "šilhavé" (tj. neměly všechny střílny ve stejné výši). Třetí zvon, pro těžký kulomet, se nacházel uprostřed čelní stěny srubu a právě tímto umístěním číní z konstrukčního hlediska srub K-S 5 zajímavý, protože místo mezi dvěma krajními zvony zaujímal většinou buď pozorovací zvon, nebo kulometná kopule. Stejné řešení v rámci celého československého opevnění bylo použito pouze u objektu K-S 38. Toto kompromisní řešení si u K-S 5 vyžádala nutnost účinného postřelování (ale současně i pozorování) silnice Dolní Morava - Červený Potok a také údolí potoka čelně obtékajícího srub.

Návštěvníci jsou často ohromeni velikostí objektu a jeho možnostmi. Na obrázku zrovna zvědavě nakukují do 3,1 m hlubokého, tzv. "Diamantového", příkopu, do kterého odpadávaly nábojnice od kulometů a též chránil hlavní střílny před zasypáním zeminou v případě výbuchu granátu v jejich blízkosti.

A proč zrovna v tomto bunkru je budováno muzeum?
I přes nemalé množství postavených objektů se jich od roku 1938 do dnešních dnů zachovala v dobrém stavu jen hrstka. Naprostá většina jich má vytrhané nejen pancéřové zvony (což byl i případ K-S 5), ale i ocelolitinové střílny protitankových kanónů a těžkých kulometů, velké množství jich také sloužilo jako cvičné cíle pro německé dělostřelce a ženisty, případně po válce jako zdroj surovin pro civilní obyvatelstvo. K-S 5 "pouze" přišla v padesátých letech o všechny tři pancéřové zvony, což ji sice hodně poškodilo, ale zdaleka ne tolik, jako okolní objekty. Navíc je umístěna na malebném místě. Když se tedy v roce 1994 členové klubu KVH Kralka rozhodovali, který objekt linie opevnění zvolit jako rekonstrukční cíl a místo pro vybudování muzea opevnění, byla volba jednoznačná.

Na stropnici pěchotního srubu se Vám otevře pohled na dva rekonstuované zvony. Na fotografii vpravo zvon pro lehký kulomet, ze kterého měl pozorovatel řídit palbu hlavních zbraní, vlevo v pozadí je zvon pro těžký kulomet, odkud bylo možné střílet na nepřátelské vojáky blížící se od vesnice Dolní Morava. Podzim 2003.