Deset let K-S 5

Začátkem prosince letošního roku oslavil KVH Kralka deset let své činnosti (klub vznikl už v zimě 1993-1994). Rozhodli jsme se, že narozdíl od předchozích let, kdy jsme se scházeli vždy na podzim po sezoně na K5, letos strávíme společně náš čas střelbou z různých historických zbraní počínaje známou puškou vz.24 a konče samopalem vz.58 (kdo z nás by netoužil si zastřílet ze zbraně, kterou posádky opevnění tak důvěrně znaly). Večer jsme pak naše přátelství stvrdili společnou oslavou v kulturním domě v Olešnici nedaleko Chlumce nad Cidlinou, kde se o nás mooc příjemně starali a kde jsme společně zavzpomínali na naše začátky (například jsme si četli dopis kolegy Vladimíra Kupky, který nám zaslal jako odpověd na naše prosby o rady, jak nejlépe rekonstruovat).

zamířit, pal!, zatím jen na papírové terče...	a takto vypadal náš slavnostní ručně malovaný terč	skoro všichni se trefili do terče, do K5ky však už jen pár... Vlevo vítěz klání
	nakonec nesmí chybět společné foto

Člověku to nedá, aby se neohlédl zpátky, přeci jen přemýšlí, zda ta léta strávená právě v okruhu přátel na K5 stála za to, zda se něco nedalo udělat lépe apod...
Bylo to deset let plných událostí. Od počátečního amatérského nadšení se pomalu propracováváme k poloprofesionalitě, od amatérské omítky z potočního písku po profesionální omítkové směsi, od ručně v kolečkách míchaného betonu po profesionálně namíchaný beton z betonárky...

Památka na návštěvu velké tvrze Maginotovy linie Schoenenbourg, kde se k nám zachovali velice přátelsky a dovolili nám prozkoumat celou tvrz až do nejmenších podrobností.

Dnes se již zdá téměř jako sci-fi, že v začátcích se na K5 provádělo pouze při svitu svíček, a to i v zimě. Postupně jsme modernizovali na plynové lampy a petrolejky, následně na částečnou až téměř úplnou elektrifikaci za pomoci dieselových i benzínových centrál, kterých už se u nás také několik vystřídalo. Mnoho podobných muzeí vzniklo, a to i v okolí K5, některá naopak zanikla.

Snažili jsme se proniknout i do širšího povědomí - články o K5ce opakovaně vyšly v několika regionálních novinách, Armádním technickém magazínu a dokonce byla K5ka zmíněna i v Abíčku. Několikrát nám slibovali i zpravodajství televize, ale z toho bohužel vždy sešlo, a tak jediná vzpomínka na filmaře souvisí s natáčením absolventského filmu na K5ce (ale kde je tomu konec..). Také se nám podařilo vydat dvě vlastní knihy, řadu pohledů a v posledních letech produkujeme též různé informační letáky.

Skupinky klubáků navštívily poměrně velké množství opevnění po celé Evropě, počínaje opevněními německými v Bavorsku, nynějším Polsku, sovětskými pevnostmi na Krymu až po finskou Salpa linii či německý Atlantický val na západním pobřeží Francie. A samozřejmě jsme nemohli vynechat ani Maginotovu linii či opevnění kolem Verdunu. Na svých cestách jsme navázali množství kontaktů s podobně zaměřenými skupinami, účastnili jsme se obou akcí Fortexpo pořádanými na Dobrošově a jednou Fortexpa v Belgii, kde jsme se snažili prezentovat naše opevnění široké veřejnosti.

Podíváme-li se do klubových řad, pak původní studentský živel pomalu začal ustupovat, dnes už se většina z nás řadí mezi občany pracující. Dva lidé z klubu vystoupili, naštěstí víc jiných jich do klubu vstoupilo. Několik se nás i oženilo či vdalo a začínají se rodit první děti.

Na naší prosincové oslavě se nám podařilo shromáždit též několik starších unikátních fotografií, které můžete spatřit níže. Kvalita fotek není vždy nejvyšší, nicméně v osmnácti letech jsme se mnozí ještě snažili zachycovat skutečnosti s fotoaparáty našich dědečků, kde v našem podání hrála náhoda větší díl odpovědnosti za výsledek snažení a o automatických digitálních fotoaparátech jsme si jen mohli nechat zdát. Přesto považujeme tyto fotografie za poměrně cenné, hlavě se často příčí představovat si naši K5 v takovém stavu. Pokud toužíte fotografie spatřit v lepší kvalitě, stačí na ně kliknout myší.

Apropos. Ještě předtím se sluší poděkovat všem našim kamarádům a příznivcům, kteří nám za ty roky přijeli pomoct, protože i když je nás v klubu poměrně hodně, sami bychom to těžko zvládali.

Na začátku

Dnes

Tady už je fotografií méně, více jich najdete, pokud se budete brouzdat našimi stránkami. A nebo, koneckonců, přijedte se k nám sami podívat.