Hlavní chodba horního patra je 15 m dlouhá a 2,40 m vysoká. Je odtud možné vejít do osmi místností.

Ve střeleckých místnostech (kasematách) srubu se nacházela hlavní výzbroj. Ve srubu K5 to byl protitankový kanón vz. 36 ráže 47 mm spřažený s těžkým kulometem vz. 37 (zbraň L1) a dva těžké pevnostní kulomety vz. 37 umístěné ve společné lafetě (zbraň M). Všechny zbraně v opevnění se uchycovaly do speciálních lafet. Díky tomu jejich ovládání bylo snadné a přesnost a účinnost střelby vynikající. Prázdné nábojnice se odváděly mimo místnost - ven do tzv. diamantového příkopu. V kasematě je ještě jedna střílna. Do ní se v případě potřeby uchycoval lehký kulomet vz. 26 (zbraň N) určený k postřelování prostoru před vchodem srubu a obvodových překážek v týlu objektu. Zaměřování zbraní napomáhaly výborné zaměřovací dalekohledy, v případě nouze se mohlo mířít klasicky přes hledí a mušku. Mířit se dalo i nepřímo, a to buď na základě souřadnic cíle hlášených pozorovatelem v pancéřovém zvonu (kanón) , nebo pomocí záměrné mapky (kulometné dvojče) - nad střílnou se nacházel panoramatický nákres terénu před střílnou, a po něm se pohyboval jezdec spojený s lafetou tak, že na mapce neustále ukazoval, kam zbraň míří. Kromě zbraní byla ve střelecké místnosti uskladněna pohotovostní zásoba střeliva, ruční granáty pro granátový skluz, záložní díly ke zbraním a nářadí potřebné k jejich opravě. K obsluze zbraně v jedné kasematě bylo určeno 5 mužů.

Místnost telefonisty - malá místnůstka určená pro telefonistu a jeho přístroje. Pomocí vnější podzemní telefonní sítě bylo možné navázat spojení s ostatními objekty linie. Telefonní spojení bylo zajištěno také mezi jednotlivými místnostmi uvnitř srubu.

Místnost velitele (velitel měl k dispozici samostatnou místnost). V jeho ubikaci byla postel, stůl, skříň a telefon. Se svým sousedem - telefonistou - se mohl dorozumívat přes malé okénko ve zdi.

Sklady kulometné munice - v objektu K5 bylo v několika skladech v bedýnkách umístěno téměř 450 tisíc kusů nábojů ráže 7,92 mm. Pro oba typy kulometů se používala stejná munice. Pro těžké kulomety se náboje plnily do pásu po 100 nebo 200 kusech a pro lehké kulomety se munice ukládala po 20 nábojích do zásobníku.

Ubikace poddůstojníků - poddůstojníci spali od ostatního mužstva odděleně. Konkrétně zde byly umístěny dvě patrové dvojpostele. Svým vybavením se ovšem místnost od ubikací mužstva nijak zvlášť nelišila.

Prostor na konci chodby v levém ochranném křídle - zde na vnitřní straně týlové stěny jsou umístěna některá důležitá zařízení. Mezi ně patří hlavně ruční ventilátor pro nucený odtah zkaženého vzduchu (zplodiny střelby) z levého zvonu a výsuvný stěnový periskop k pozorování dna diamantového příkopu a předpolí. Uprostřed stěny je jedna ze čtyř střílen srubu pro lehký kulomet - tento postřeloval prostor před hlavními střílnami. Hned vedle střílny je plechová krabice s petrolejovým vařičem, kde si posádka ohřívala stravu, a také granátový skluz ústící ven do diamantového příkopu.

Pancéřové zvony srubu - zvony sloužily k pozorování okolí objektu. Pouze v případě, že nepřítel pronikl blízko ke srubu, posloužily k obraně zbraně zde připravené. K pozorování okolí se používal výsuvný, otočný a 4x zvětšující periskop umístěný v jeho temeni. Pozorovalo se také skrz průzory ve vyjímatelných pozorovacích vložkách umístěných ve střílnách zvonů. V případě potřeby se vložka vyndala a nahradila jinou, ve které byl zalafetovaný lehký kulomet. Munici nahoru do zvonu dopravoval jednoduchý ruční výtah. Hlavní úkol pozorovatele spočíval v řízení palby hlavních zbraní srubu. Spojení s obsluhou zbraní ve střeleckých místnostech bylo hned trojnásobné - zvukovodem, pomocí telefonu a v případě hluku střelby světelným signalizačním zařízením.
Bylo též uvažováno o použití světlometů, které měly v noci vystřídat uchycený periskop. Jako doplňující zbraň byl vyvíjen právě pro použití např. ze zvonu i minomet ráže 5 cm.

Hlavní sklad munice do protitankového kanónu - kromě protipancéřových granátů se do kanónu používaly střely tříštivé, časované a kartáče. Ve srubu mělo být uloženo celkem 3600 nábojů. V kritických dnech byl zaplněn na 62%, posádka měla k dispozici 2240 střel.

Prostor na konci chodby v pravém ochranném křídle - vnitřní strana týlové stěny je vybavena obdobně jako místnůstka na opačné straně chodby - je zde střílna, granátový skluz, ventilátor pro odtah vzduchu z pravého zvonu a prostup pro periskop. Chybí pouze vařič, ten měli na K5 pouze jeden.

Střelecká místnost pod prostředním zvonem pro těžký kulomet sloužila navzdory názvu spíše jako manipulační prostor pro operace s těžkým kulometem, byly zde též uskladněna záložní hlaveň a nástroje na opravu. A zřejmě nechyběly ani bedýnky s municí.

Vstupní chodbička objektu je dvakrát zalomená, aby nebylo možné střílet do nitra srubu. Je uzavřena dvěma plechovými silnostěnnými a plynotěsnými dveřmi, při provozu vnitřní ventilace tak sloužila i jako přechodová chodbička, aby nebyl narušen přetlak uvnitř objektu. Nasávání vzduchu do ventilace objektu probíhá z prostoru vstupní chodbičky před prvními dveřmi.

Prostor pro obsluhu vchodu sloužil zároveň v případě potřeby jako prostor pro střelce z vchodové střílny. Ta postrádala lafetaci a byla určena pro střelbu jakoukoliv ruční zbraní. Sloužila výhradně na ochranu vchodu samotného.

Umývárny, WC a nádrže na vodu - Srub K-S 5 měl kabinky se dvěma splachovacími záchody. Odpad odtud - a od umyvadel - stékal do jímky OMS umístěné pod nimi. Jímka OMS pracovala jako štěrbinová čistička a odpad se zde biologicky rozkládal. Částečně vyčištěná voda odtékala potrubím. Jeho ústí na zemský povrch u paty záhozu chránila "žabí klapka". Při procesu vyhnívání také vznikal bioplyn, který se odváděl speciálním potrubím pryč z objektu. Kal, usazující se v jímce, se jednou za čas odčerpával.

Sklad proviantu a potravin pro posádku - v místnůstce byly uskladněny potraviny pro případ boje. Posádce měly vystačit na 14 dnů. Co měli vojáci přichystáno k jídlu? Základem stravy na každý den byla jedna polévková a jedna masitá konzerva a k tomu 500 g sucharového chleba. Vojáci fasovali i 0,5 cl rumu a 50 g čokolády. Ve skladu měli také cigarety. Mužstvo dostávalo na den 20 ks cigaret Zora, důstojníci 20 ks cigaret Egypt.
Pro představu - sklad obsahoval celkem např. 120 kg tvrdého salámu, 100 kg sucharů, 24 kg čokolády, 26 kg sušeného ovoce, 7650 ks cigaret, 24 litrů rumu, 29 kg cukru, 120 kg slaniny,...

Stanoviště zemní telegrafie - zemní telegraf je zařízení, které zajišťovalo bezdrátové spojení srubu těžkého opevnění. Pracoval na principu elektromagnetických impulsů přenášených půdou s maximálním dosahem 2 km. Přístroj obsluhoval jeden muž a k dispozici měl v místnosti lůžko.

Ubikace pro posádku - ve srubu sloužilo 37 vojáků 11. roty 6. hraničářského pluku. K dispozici měli dvoupatrové postele, na kterých se při odpočinku střídali, protože polovina z nich měla odpočívat, druhá polovina bojovat.

Sklad pohonných hmot pro agregát - v uzavřené místnosti mělo být umístěno 12 100litrových barelů nafty (plus jeden barel umístěný přímo ve strojovně) a 100 litrů oleje potřebných pro provoz dieselagregátu. Škodlivé výpary odsával odtahový ventilátor umístěný ve vedlejší místnosti - strojovně.

Strojovna srubu - dieselagregát 3F10 ve srubu K-S 5 byl umístěn na betonovém podstavci uprostřed místnosti. Tento agregát poháněný dieselovým motorem představoval jediný zdroj elektřiny potřebný hlavně pro pohon elektromotoru ventilátoru a vodního čerpadla (i když všechna tato zařízení byla uzpůsobena pro nouzový ruční pohon). Elektřinou se také svítilo - chodby slabě osvětlovaly 15W žárovky. Pouze u velitele, zbraní a ve strojovně se instalovaly žárovky 25W. V místnosti se nacházel také ventilátor, který odtud, stejně jako ze sousedního skladu pohonných hmot, odsával výpary z nafty a oleje.

Sklad ručních granátů a raket - v opevnění se pro granátové skluzy měly používat časované granáty vz. 38, v září 1938 byly však k dispozici pouze klasické nárazové vz. 34. Rakety bílé se používaly k osvětlování okolí srubu, barevné k signalizaci.

Studna srubu K-S 5 je vrtaná a díky tomu, že někdo neznámý kdysi zakryl vrt kusem plechu a tím jej ochránil před zasypáním, dodnes provozuschopná. Její hloubka dle měření v roce 1994 - 28 metrů. Ze studny se voda čerpala motorovým čerpadlem do nádrží nad schody a odtud potom stékala samospádem k místům spotřeby.

Filtrovna pěchotního srubu měla důležitou funkci. Zajišťovala neustálý přísun čerstvého vzduchu životně důležitého pro posádku, zvláště obsluhu zbraní. Samotná filtrovna, jako nepochybně nejdůležitější prvek, byla pouze součástí filtroventilačního systému. Hlavním ůkolem filtroventilace bylo neustálé udržování přetlaku uvnitř srubu. Přetlak zabraňoval vniknutí otravných látek dovnitř a zároveň vypuzoval ven zplodiny střelby vlastních zbraní. Z pancéřových zvonů, strojovny a skladu pohonných hmot mohly navíc v případě potřeby zplodiny odsávat exhaustory (malé odtahové ventilátory). Zbraně objektu K-S 5 potřebovaly každou hodinu dodat 2000 m3 čerstvého vzduchu. Srub K-S 5 postavený v roce 1936 má filtroventilační systém proveden podle "starého" způsobu, který se vyznačuje velkým nasávacím otvorem a mnoha samostatnými výduchy v týlových stěnách. Vzduch se nasával otvorem ve vstupní chodbičce objektu. Jeho důmyslné umístění zabraňovalo přímému postřelování a železná mřížka ho chránila i proti náhodným střepinám. Odtud byl vzduch veden do filtrovny v dolním patře. Zde se pomocí 3 protiprašných filtrů nejprve zbavoval mechanických nečistot a potom se celý systém větvil. Záleželo na tom, zda byl nasávaný vzduch čistý nebo zamořený bojovými plyny.