Možnosti obrany srubu v roce 1938

Představme si, že nepřítel plánuje útok na srub K5. Co mohl očekávát, co si mohl dovolit, jak na to byli obránci připraveni?

Předpokládejme, že se nepřítel rozhodne projít mezi sruby. Útočné vlny pěchoty doprovázené několika tanky se vysokou rychlostí přibližují k opevněnému pásmu. Až na rachocení tankových motorů je všude zlověstný klid. První vojáci nacistického Wehrmachtu se dostávají k překážkám a vytahují nálože a nůžky, připravené k jejich odstranění. A právě nyní, když se zastaví, snese se na ně z obou stran palba z kulometných dvojčat, zatímco kanóny z kasemat plivají granáty, jež nemilosrdně trhají na kusy tanky znehybněné u překážek.

levé střílny
Střílny v levé části srubu. Vlevo ochranná střílna pro lehký kulomet, vpravo střílna hlavní zbraně srubu - protitankového kanónu spřaženého s těžkým kulometem. Hned vedle ní vpravo je ještě střílna dvojčete těžkých kulometů, tak však již není na snímku vidět.

Po tomto prvním neúspěchu tedy lze ještě zkusit zadýmovat bojiště. To však obráncům nevadí. Speciální úprava lafet umožňuje přesně zasahovat i bez dostatečné viditelnosti a ještě navíc za překážkami jsou v okopech ukryty kulomety řadové pěchoty, jez čelní palbou doplňují dílo zkázy.
Nezbývá než zaútočit přímo na samotné objekty - třeba přímo na K5. V případě těžkého ostřelování musel útočník počítat s tím, že může zasáhnout přímo pouze strop silný 2 metry nebo čelní, 225 cm silnou stěnu, navíc obestavěnou 4 metry silnou vrstvou kamenné rovnaniny zakrytou hliněným záhozem silným u paty až 25 metrů. Nepřítel mohl z předpolí ohrozit přímo pouze malé, silné a střely dobře odrážející zvony.

Zbývá tedy zaútočit na citlivá místa - střílny a vchod. Obojí je k obraně velmi dobře připraveno. Střílny hlavních zbraní jsou kryté krakorci. To vylučuje použití houfnic a minometů - zbraní střílejících horní skupinou úhlů. Zbývá tedy přímá střelba kanóny. Ty ale mohou pálit přímo pouze z menších vzdáleností a při střelbě se dostanou do palebného vějíře hlavních zbraní srubu. Střílny zas tak citlivé nejsou a zbraně v nich může umlčet pouze několik přesných zásahů. Každé místečko v palebném vějíři kanónu a kulometů srubu je přesně zaměřeno. Překážkový systém navíc útočníka zdrží a zaměstná, a toho dokáže obsluha zbraní využít k pečlivému míření. Možná se podaří pěchotě proniknout až ke srubu, a může se pokusit zaútočit zblízka. Co ji poté očekává? Ve spouštění náloží těsně ke střílnám ze stropnice srubu brání opět krakorec. V přístupu až těsně před střílny nebo ukrytí se pod nimi zabraňuje 3,1 metrů hluboký a 1,5 metrů široký "diamantový" příkop. Navíc prostor před střílnami není právě bezpečný. Vždyť kulomety zde umístěné mohou společně vystřelit v jedné minutě až 1500 ran, může se také přidat protitankový kanón střelbou speciálních protipěchotních střel - kartáčů. Prostor před střílnami chrání navíc lehký kulomet, k tomuto účelu speciálně určený.

linie opevnění v roce 1938
Pás intervalových překážek vedoucí ke K-S 5 (vpravo nad stromy), odkud se linie lomí doleva ke kótě Steinberg (dnes Maliník - lesík vlevo nahoře). 1938.

Další možností je zaútočit přímo na vchod. Vchod v týlu objektu chrání kromě mohutného krakorce "pouze" dva lehké kulomety a dva granátové skluzy. Pomocí granátů z nich spouštěných je možné chránit všechna místa u týlových stěn, která není možno postřelovat zbraněmi srubu. Podaří-li se umlčet oba kulomety a granátové skluzy chránící vchod, bude pro posádku nejlepší požádat okolní objekty a tvrze o podpůrnou palbu. Tvrzové dělostřelectvo během okamžiku zasype srub a jeho bezprostřední okolí smrští tříštivých granátů. Ty objektu neublíží, a možná ani útočníkům - těm, co včas utečou.

Pochopitelně, že nejsou uvedeny všechny formy útoku, ale ani obrany. Vždyť o této problematice je možné napsat samostatnou publikaci.

Dnes můžeme ke srubu K5 přistoupit bez obav, naopak každý je zde vítan. Do objektu se vchází dvakrát zalomenou vstupní chodbičkou. To proto, aby se zamezilo možnosti přímé palby do vnitřku srubu. Vlastní vstup dále chránila masivní mříž postřelovaná z vchodové střílny a dvoje silnostěnné plechové dveře silné 3 (první) a 1,5 (druhé) cm. Dveře byly vyztužené soustavou vzpěr a první z nich navíc zajištěné ocelovou záporou.

 
 
 

  Radek Hrabčák (c) 2008