K-S 5 pohledem zvenčí

Pohled na střílny hlavních zbraní skrývající se pod krakorcem levé strany K-S 5. Na levé straně můžete vidět částečné obnovený kamenný zához, který v šířce 4 m obklopoval  z čelní strany celý objekt.

K-S 5 stojí na mírném pahorku. Pohled jako na předchozí fotografii se vám naskytne, když se budete škrábat na K5 po svahu přesně v místech hlavního palebného vějíře. Jinými slovy, v roce 1938 by vás celou dobu měly na mušce tři těžké kulomety a protitankový kanón (dnes už je ale výstup z tohoto hlediska bezpečný). Oproti roku 1938 je pohled na objekt poněkud méně impozantní díky lesu, který jej obklopuje. V roce 1938 zde žádný les nebyl a z bunkru byl výhled do dalekého okolí. Pokud dnes chcete vidět dále než do blízkého lesa, musíte vylézt na stropnici, odkud je vidět několik domů Dolní Moravy.
Díky lesu je však kolem pěchotního srubu příjemné posezení i v letních třicetistupňových vedrech a tolik tu nefouká.

Překážkový betonový práh, po kterém se ke K-S 5ce přichází, obtáčí objekt půlkruhem zepředu. V místech před zatočením doleva je nainstalováno několik ocelových protitankových rozsocháčů (podobně jako u řeky Moravy). V roce 1938 tvořily tyto překážky souvislou linii od Maliníku až po Zemskou bránu v Orlických horách. Na okraji lesa přímo před střílnami K-S 5 můžete vidět i ukázky protipěchotních překážek. V roce 1938 takové překážky obklopovaly všechny těžké objekty na Králicku, a to i z týlu (narozdíl od protitankových překážek, které srub obtáčely jen zepředu ze strany od nepřítele). .

Pohled z týlu na K-S 5.

Pěchotní srub je zvenčí natřen tmavě šedou barvou, která měla způsobit, že z dálky nebyly patrné detaily na stěnách, například kde jsou jaké střílny apod. Kromě Kralicka se takto barvily ještě například objekty na Ostravsku, obecně ale spíše záleželo na veliteli úseku, například na Náchodsku se pěchotní sruby natíraly pro změnu barevnými maskovacími fleky. Stejně tak se úsek od úseku liší i maskovací nátěr zvonů. U nás jej tvoří maskovací nátěr světle a tmavě šedé barvy (tmavě šedá měla překrývat střílny), v jiných úsecích se ale jako jeden z možných používal například jednolitý zelený nátěr. Co se týče stropní desky, my ji máme dnes očištěnou (a přemýšlíme, jak ji zaizolovat proti vodě), objekty v roce 1938 měly na svých stropech vrstvu hlíny se zasazenou trávou, která je měla maskovat při pohledu z letadel.
Větší část hlíny získané při výkopu základů byla přihrnutá k čelní stěně (od strany nepřítele) a tvoří tak zához, který měl za úkol objekt nejen maskovat, ale i chránit. Pro ochranu před dělostřeleckým ostřelováním byl zesílen čtyři metry silnou vrstvou kamenné rovnaniny.

Pohled na skupinu hlavních střílen na pravé straně srubu. K-S 5 je oboustranný pěchotní srub, což v našem případě znamená, že zleva i zprava vypadá prakticky stejně, na obě strany střílely stejné zbraně. Leden 2004.

Z týlu se dnes jeví K-S 5 umístěná v dolíku. Zevnitř střeleckým místností je potom střílnami na ochranu vchodu vidět, že díky tomuto umístění není úplně jednoduché postřelovat všechen prostor v týlu srubu. Staví nás to před otázku, zda snad vojácí při stavbě něco nezanedbali. Není tomu tak, onen dolík byl původně mnohem menší, ale v poválečných letech nám ke srubu zemědělci navezli z polí vysbírané kameny a hromady různých odpadů. Kameny byly původně naházené i v diamantových příkopech, ty jsme však vybrali hned na počátku rekonstrukce. A rok od roku se snažíme likvidovat i ostatní haldy kamenů v okolí, tak, aby jednou objekt vypadal jako kdysi.

Celokový pohled na K-S 5. Vlevo silueta pozorovacího zvonu, uprostřed střílny hlavních zbraní určených pro palbu směrem ke K-S 6. Jasně je patrná síla stropní desky, která přesahuje 2m železobetonu. Zima 2003.