Výběr událostí jednotlivých let

Rok 2004

Hned na začátku roku se KVH Kralka vrhl na organizování tohoročního setkání pevnostních muzeí Československého opevnění, které mělo tentokrát probíhat pod naší záštitou ve Starém Městě pod Sněžníkem. Takové setkání probíhá už pravidelně některý z dubnových víkendů a o jeho organizaci se dělí jednotlivé kluby vojenské historie provozující svá muzea a tvořící Sdružení pevnostních muzeí České republiky.
Celkem jsme se na toto setkání těšili, neboť se při něm potká spousta starých i nových známých, bývá pravidlem, že navštívíme místní pevnostní zajímavosti... Samozřejmostí bylo, že bylo potřeba vyšperkovat samotnou Ká pětku, neboť jsme tak nějak počítali s tím, že většina bunkrologů navštíví v neděli cestou domů i ji, byť se nenachází přímo na Staroměstsku. Nakonec se na víkend 17.-18.dubna sjela stovka bunkrologů nejen z ČR, ale i ze zahraničí, a navzdory počasí, které bylo tentokrát deštivé, můžeme zpětně akci zhodnotit jako poměrně úspěšnou. Samostatnou fotoreportáž z této akce si můžete prohlédnout ZDE. Navštívili jsme všechny těžké objekty na Staroměstsku (s výjimkou zabetonovaného STM-S 52 všechny i zevnitř), shlédli jsme spoustu zajímavých přednášek, v hotelu jsme nic nezničili.

K-S 5 se nám na neděli 18. dubna podařilo opravdu vyšperkovat. V podzemním patře zářily čerstvě dokončené záchody, bunkr byl poměrně těžce vyzbrojen dvanácti kulomety, v šachtě prostředního zvonu se skvěla čerstvě namontovaná podlážka, po chodbách pobíhala nově vytvořená dobová jednotka (zatím v počtu dvou mužů, ale zdá se, že se daří jejich nadšení přelévat na ostatní členy klubu, a tak je naděje, že za rok bude mužů již pět).

Nuž ale bunkrologický víkend skončil tak rychle jako začal a bylo třeba myslet na sezónu. V květnu podnikli zástupci klubu seznamovací invazi na obecní úřad do Dolní Moravy a na radnici v Králíkách, vedeni obavami, aby se zase nerozhodlo někde o nás bez nás, neboť na veřejnost různě prosakovaly všelijaké zprávy z "Kralické pevnostní oblasti" o tom, jak se budou bunkry předávat do majetků obcí a jak nám hrozí všelijaká nebezpečí v podobě rozzuřených majitelů pozemků. Nuž setkání se stávajícími obecními činiteli se ukázalo jako vcelku podnětné, všude oceňovali naše snažení a nevypadalo to, že by nás chtěli z ká pětky dostat.

V červenci podnikli někteří členové klubu výjezd na opevněnou linii bývalé Jugoslávie. Inspirací pro tuto výpravu nám byla především aktivita kolegy Habrnála, který se Jugoslávskému opevnění věnuje, a přeneseně také jeho kniha, která nám byla průvodcem v prvních dnech výpravy. Prohlédli jsme si uskupení pevnostních objektů v okolí Mariboru, pokusili jsme se o totéž u Ptuje, celý den jsme zlézali opevněný vrch Blegoš. V jeho případě se jedná o úžasný pevnostní bod, neboť tento přibližně 1600 metrů vysoký kopec je ze všech stran obklopen desítkami kulometných hnízd, betonem zpevněných zákopů, typových objektů. Na jeho vrcholu se bunkrologovi otevře též pohled na široké okolí. Celý den jsme též strávili průzkumem opevněného uzávěru Trata, kde se Jugoslávcům podařilo postavit též objekty podobné našim pěchotním srubům a dokonce jeden srub dělostřelecký, či objekty pro plánované použití československého pevnostního kanónu vz.36.

Jugoslávský typový objekt, linie v oblasti Žiri. Tyto objekty byly stavěné též na principu bočních paleb, konstrukce je však jednodušší, než našich srubů, velikostí i jednoduchostí odpovídá spíše řopíkům. Vpředu mívají tyto objekty železobetonové zvony s pancéřovou deskou se střílnovými otvory.. Červenec 2004.

Náš program pro zbytek dní výpravy zachránil sám kolega Habrnál, který se s námi byl ochoten přímo ve Slovinsku sejít a předal nám takové množství různých podkladů, že jsme místo toho, kam se ještě podíváme, když nám zbývá ještě fůra času, začali přemýšlet o tom, jak to všechno stihneme, když už je toho času tak málo. Inu bylo nebylo, viděli jsme ještě Jugoslávskou tvrz Žirovski vrh, nádhernou linii objektů blízko ní, italské údolní uzávěry, italské opery u Podbrda, rakousko-uherský fort Herman u Bovce. Delší povídání o této akci si můžete přečíst ZDE.

Zvon na jednom z objektů italské opery na kótě 1602 Možic, zhruba severně od Podbrda. Kopce u slovinského městečka Podbrdo tvoří náhorní plošinu doslova posetou právě italskými operami, ze kterých je skvělý výhled na Julské Alpy s dominantou Triglavu (v pozadí). Červenec 2004.