Rekonstrukce srubu K-S 5 po jednotlivých letech

Rok 2004

Místnost umývárny a záchodů

Místnost záchodů při vyklízení.

Místnost, kde měly být záchody, umývárna a nádrže na vodu, vypadala již několik let stále stejně, a přitom jsme usoudili, že právě zde lze s relativně minimálními náklady docílit maximálního efektu. Celá akce navazuje na první instalace vodních rozvodů ve strojovně, které plánujeme v nejbližších letech dotáhnout také do místnosti s umývárnou a po napojení na čerpadlo tak zprovoznit další část instalací v bunkru.
Původní železobetonové příčky záchodů a příčka oddělující místnost od chodby vzaly za své již při nájezdech obyvatelstva na objekt po druhé světové válce. V době, kdy začal KVH Kralka působit na K-S 5, se v této místnosti nalézaly již jen jejich zbytky, které byly aktivně vyklizeny ven spolu s ostatní sutí. Bohužel byla při vyklízení odstraněny zbytky stropních traverz, které původně betonové příčky kotvily ke stropu. Takže nyní bylo nutné nejen vytvořit příčky, ale i kompletně navařit nové traverzy.

Nakonec se to ale ukázalo jako výhoda, neboť místo betonové příčky, kde jsme usoudili, že není v našich silách je odlít tak, aby byly rovné a přesně vyhovovaly svými rozměry, bude jednodušší a v závěru od originálu prakticky nerozeznatelné vyzdít příčky z tvárnic. Jenže tyto tvárnice jsou asi o 2cm širší, než byly původní příčky, čemuž bylo nutno podřídit jak šířku traverz, tak i vstupních veřejí. Ty jsme si ostatně nechávali též dělat na zakázku, neboť veřeje původních rozměrů se dnes již nevyrábějí.

Svařená konstrukce záchodových kabinek spolu s osazenými veřejemi.	Osazování veřejí vstupních dveří místnosti.

Vaření konstrukce záchodových kabinek. U veřejí bylo  nutno postupovat velmi opatrně, neboť jejich plech není příliš silný a raz dva se jej dařilo provařit skrz. Svářečka mimochodem na konci nevydržela kolísající proud našeho starého vojenského agregátu a odešla do věčných lovišť. Čest její památce!	Počáteční fáze zdění příček. Nejvíce práce dalo vyzdění prvních dvou řad tak, aby příčka byla rovně a aby byla dobře usazená. Pak již šla práce poměrně rychle kupředu a nebýt toho, že tvárnice se musely řezat, aby zapadaly do veřejí a nosných traverz, bylo by to raz dva hotové.

Organizátor rekonstrukce záchodů s oprávněným úsměvem. Nyní již bylo jasné, že celý záměr spěje úspěšně ke svému konci.	Kabinky záchodů dozděny. Zbývá již jen omítnout, aby nikdo nepoznal, že je to z tvárnic, a natřít veřeje.

Ventilace ve střelecké místnosti

Uzávěr výdechu ventilace.

Z originální ventilace se nám na K5ce nedochovalo prakticky nic. Již delší dobu se v naší pancéřové expozici nalézalo šoupátko z ventilace jiného objektu. To jsme nyní použili na rekonstrukci části ventilace v levé střelecké místnosti. Kromě šoupátka, které uzavírá výdech ventilace, bylo potřeba vyrobit již jen asi šest metrů dlouhé vedení z kulatých trubek, což již nebyl takový problém. Zvlášť, když se našel nadšený obdivovatel našeho muzea, který nám byl ochoten tyto kusy vyrobit přesně na míru.
Na bunkru jsme je pak již jen natřeli a namontovali.

Rovné kusy ventilačního potrubí bylo potřeba před namontováním již jen přetřít naším obvyklým nátěrem odstínu 1010 a následně namontovat.

Instalace podlážky v prostředním zvonu

V roce 2003 se nám podařilo dokončit stavbu prostředního zvonu a zároveň sehnat podlážku, která v něm měla být instalována v roce 1938. Tuto podlážku bylo možné výškově nastavovat podle postavy střelce z kulometu, který na ní měl stát. Po dovybavení zvonu drobnostmi, které byly rozvěšené na stěnách (různé úchyty) tak bude rekonstrukce prostředního zvonu prakticky úplně dokončena a Vy jej tak můžete spatřit ve stavu, v jakém se měly tyto zvony nalézat ve třicátých letech minulého století.

Čerstvě osazená podlážka v prostředním zvonu pro těžký kulomet.

Výroba prvních silnostěnných plechových dveří

Dlouhou dobu jsme měli na bunkru osazeny jako první vstupní dveře plechovou maketu těchto dveří, která sice vstupní dveře vzdáleně připomínala, ale od originálu byla na první pohled rozpoznatelná. Letos jsme se rozhodli vyrobit si vstupní dveře, které jednak budou od originálu k nerozeznání a které budou zároveň lépe zabezpečovat vstup do objektu. Originální dveře byly vyrobeny z 3cm silného plechu a byly vyztužené na zadní straně ocelovými profily. Zvolili jsme prakticky stejný materiál a nechali si uřezat desku s rozměry přímo pasujícími do naší vstupní chodbičky. Nastaly drobné problémy po jejím dovezení na K-S 5, kde jsme zjistili, že deska je příliš těžká, aby se s ní dalo rozumně manipulovat v našich provizorních podmínkách (8 lidí mělo co dělat, aby ji poponeslo o pár metrů). S těžkým srdcem jsme tak dveřní desku nechali ležet před bunkrem a doufali, že nám ji nikdo neodveze.

Naše modlitby byly naštěstí vyslyšeny a deska před objektem vydržela až do podzimu, kdy se nám podařilo do předvrtaných děr našroubovat desku nouzového výlezu a střílnový uzávěr a zároveň dveře navařit do pantů na jejich cílové místo.

Osazování samotné bylo dost dobrodružnou záležitostí, neboť nás dveře osazovalo asi deset a i tak jsme s nimi měli co dělat a i neustálý strach, aby na někoho nespadly (neboť dotyčný by neměl moc šancí na přežití bez úhony), udělal též své. Navíc vstup do bunkru je nižší, než jsou dveře za rohem, a bylo nutno s nimi projít nejprve naležato do chodbičky a tam je vzpřímit do veřejí, kde měly být navařeny přímo do pantů. Tato operace při hmotnosti dveří vzbuzovala děs v očích některých z nás a neustálé otázky, zdali to zvládneme.Nebylo navíc předem jisté, jestli se nám je podaří navařit tak, aby nám následně z pantů neupadly. (Kryštof sice neustále drmolil něco ve stylu "Jóó, to půjde", ale při váze dveří mu věřilo stále méně lidí.

Jako zdroj elektřiny pro naše sváření jsme plánovali použít náš velký pevnostní diesel umístěný ve strojovně v dolním patře. Jenže také se to neobešlo bez problémů, začal se asi po hodině provozu cukat a málem se nám ho podařilo zadřít, což naše vyhlídky na sváření nevylepšilo.

Zkrátka šlo opravdu o velmi dobrodružnou akci. Osazování nám zabralo téměř dva dny, na druhou stranu, výsledek stojí za to.

Čištění a vrtání děr pro uchycení vchodové střílny.

Odřezávání manipulačního oka, pomocí kterého se s deskou manipulovalo při nakládání a vykládání z auta..