Rekonstrukce srubu K-S 5 po jednotlivých letech

Rok 2003

Pokusy o vytvoření atrapy kanónu

První malý model kanónu umístěný na střílně skutečné. Tento model můžete spatřit ve střelecké místnosti i v současnosti.

Spolu s tempem, jakým se nám daří vylepšovat střeleckou místnost, rostou i naše touhy nějakým způsobem vyrovnat absenci kanónu ve střílně vedle dvojčete kulometů. Dá se říct, že hlavním hybným kamenem v tomto období byl Martin Dubánek, který neustále vymýšlel, jak by se dal kanón vyrobit.

Prvním krokem byla výroba malého modelu, na kterém by měli návštěvníci možnost si okouknout, jak asi kanón ve střílně vypadal.

Protože ale model je malinký, nastoupila další verze - 2D plošná maketa kanónu, na které by byla vidět jeho skutečná velikost. Zase to byl krůček vpřed, ale jen do doby, než se jedné návštěvnici podařilo nám tento model kanónu nechtě svým tělem zdemolovat.

Důsledkem bylo, že Dub začal pracovat na dřevěné 3D maketě ve skutečné velikosti, ale zde jde práce kupředu pomaleji, než na papírových modelech, takže na výsledek si budeme muset ještě nějaký čas počkat.

2D maketa kanónu se svým tvůrcem. Tuto maketu na K5 již bohužel neuvidíte.

Dovoz protiplynových filtrů

Tato stará škodověnka táhla filtry ze všech sil z Opavy přes zasněžený skřítek až na K-5ku. Počasí i tak vyšlo parádně, den na to se na K-S  5 nacházelo 10 cm čerstvě napadaného sněhu.

Naši přátelé z muzea v Milostovicích nám darovali baterii filtrů, které nepotřebovali a které se naopak hodily nám. Sice se jedná o poválečné filtry, ale vypadají podobně jako předválečné a pro představu návštěvníků jsou zatím dobré. Do doby, než se nám podaří sehnat filtrovnu, jakou mají na Březince.

Baterie nově získaných protiplynových filtrů složená před vchodem do bunkru. Nyní jsou umístěny v místnosti filtrovny ve speciálním stojanu.

Vybavení střelecké místnosti

Lafeta dvojčete těžkých kulometů.

Tento rok se nám podařilo dále vylepšit vzhled levé střelecké místnosti, a to instalací kompletní lafety pro dvojče těžkých kulometů, která nyní vypadá mnohem lépe, než před dvěma lety, a dokonce se s ní dá pohybovat.

Ve vojenských výprodejích se nám též náhodou podařilo koupit za těžký peníz i záměrné dalekohledy ke kulometům a takové "drobnosti", jako originální dřevěnou opěrku k těžkému kulometu, díky kterýmžto vypadá vybavení střelecké místnosti stále profesionálněji.

Škoda jen, že díky stromům před střílnami, není možné návštěvníkům ukázat, jak skvěle bylo možné prostřednictvím dalekohledu kulomety zaměřovat i na velké vzdálenosti.

Originální záměrné dalekohledy pro zbraně umístěné ve střelecké místnosti.

Dokončení vnější rekonstrukce prostředního zvonu

Prostřední zvon po dokončení betonáže i záhozu.

Asi vůbec nejdůležitější akcí celého roku se stalo dokončení vnější betonáže prostředního zvonu z minulého roku. Na tuto akci byl vyčleněn samostatný víkend v červnu, kdy byla naplánována masivní brigáda.

Na stropnici byly ještě z loňska nachystané hromady kamení, které jsme plánovali zabetonovat do ucha zvonu. Další hromady bylo potřeba ještě navézt z týlu objektu, protože jsme plánovali jejich velkou spotřebu nejen při betonáži, ale také do záhozu.

Podobně jako při loňské brigádě i letos jsme plánovali nechat si dovézt beton v mixu a nezdržovat se vlastním mícháním. Počasí nám vyšlo až příliš, slunce svítilo o sto šest a nám nezbývalo, než neustále z potoka vozit další barely vody na polévání čerstvého betonu.

Celkově práce probíhaly podle plánu, a tak již během soboty se nám podařilo dokončit samotnou betonáž. V neděli jsme pak již jen rekreačním tempem pozametali stropnici a doházeli kameny do záhozu, do kterého jsme podobně jako na levém zvonu vysadili anglický trávník.

Očištěné ucho prostředního zvonu nachystané na betonáž.

Kameny nachystané na zabetonování v čelním uchu. Za necelý rok se podařilo vosám vytvořit si v nich dvě hnízda, čímž nám jejich rozebírání nemile zpestřily.

Z čelní strany jsme měli nachystáno provizorní bednění, aby nám čerstvý beton nesjel do záhozu.

Tak jako při první betonáži, i nyní se Tatře s betonem podařilo dojet až k samotnému bunkru. Řidič byl sice jiný, ale stylem jízdy po nezpevněném terénu si s tím minulým vůbec nezadal a mazal to, co to šlo.

Baterie koleček nachystaná na dávkování betonu. S těmito kolečky jsme dokázali vyexpedovat obsah mixu na stropnici objektu během hodiny.

Betonáž ucha. Jedna parta vozila beton, druhá jej rozsypávala kolem umístěných kamenů.

Ucho je připraveno na pokrytí závěrečnou vrstvou betonu bez kamenů.

Položení poslední vrstvy trvalo nejdéle, neboť bylo nutno neustále kontrolovat její výšku a spád a řádně ji vyhladit.

Vyhlazování konečné vrstvy. V této fázi se uplatnila již jen část pracantů, zbytek odpočíval po náročném dni kolem nich.

Betonáž skončena, nyní je třeba vyčkat vytvrdnutní a polévat vodou, aby v letním horku beton příliš rychle nevyschnul.

Zvon po dokončení, již jsme začali dosypávat zához.

Prostřední zvon po dokončení vnější betonáže.

Každoročně probíhá také neustálý boj se zákeřným mechem obrůstajícím K-S 5 ze všech stran. Mechy jsou velmi nepříjemné nejen proto, že nevypadají na stěnách hezky, ale hlavně tím, že nám svými kořínky neustále narušují omítky na těch nejnevhodnějších místech. Pod omítky následně zatéká voda, odpadávají a nám nezbývá, než je neustále opravovat.

Expozice československého poválečného opevnění

Expozice poválečného opevnění.

Ve spodním patře v místnosti zemní telegrafie byla vybudována skromná expozice věnující se československému poválečnému opevnění. Na modelech zde můžete vidět několik projektů železobetonových bunkrů vycházejících z předválečných pevností. Finanční situace ovšem stavbě těchto nových bunkrů nepřála, a tak stát pokračoval spíše ve vývoji různých přenosných pancéřových kulometných hnízd nebo prefabrikátových úkrytů.

Unikátním objektem je také prefabrikátový bunkr pro tankovou věž z vyřazovaných tanků T-34/85, který se stavěl na našich hranicích v šedesátých a sedmdesátých letech minulého století.

V expozici můžete též vidět poválečný univerzální kulomet vz. 59 uchycený v poválečné lafetě UL1 s pancéřovou deskou nahrazující střílnu tak, jak byla tato zbraň používána právě v poválečných objektech.

Univerzální kulomet vz. 59, uchycený v lafetě UL1 do pancéřové desky se střílnovým otvorem.

Ocelové rozsocháče

Takto naskládané přejely naše rozsocháče celou Moravu.

V Mikulově na jižní Moravě se nám podařilo v kovošrotu sehnat pět nádherných protitankových rozsocháčů, které tam bohužel skončily při rušení místní vojenské posádky. Naštěstí pracovníci kovošrotu byli vcelku vstřícní a poté, co se k rozsocháčům při rozebírání haldy šrotu dostali, schovali nám je. Smůla ovšem je, že dobře třicet jich sešrotovali ještě dříve, než jsme se o nich dozvěděli, těch pět kousků je vlastně jen takový zbytek.

Vtipný byl převoz na bunkr, neboť Avie nakonec uvízla v rozměklém svahu a museli jsme ji vyprošťovat vojenskou kačenou, která se náhodou onen víkend zrovna nacházela na K-S 5.

Instalace protitankových rozsocháčů poblíž záhybu protitankové překážky na přístupu k bunkru.

Instalace podlážky v prostředním zvonu

Do nově zrekonstruovaného zvonu se nám podařilo sehnat i ocelovou podlážku. Nicméně aby bylo možné ji dovnitř namontovat, bylo nutné vykutat do stěn zvonové šachty tři díry pro zabetonování nosných pacek.

V novém betonu nad vstupní chodbičkou to šlo poměrně snadno, ale kutat díry do originálního betonu z roku 1936 byla nehorázná dřina, které jsme obětovali celkem dva víkendy. Majzlíky jsme nesčetněkrát brousili, pomáhali jsme si vyvrtáváním děr vrtačkou, dokud to alespoň trochu šlo, ale i tak šlo o mravenčí práci postupující jen malým tempem kupředu. Na vlastní oči jsme se přesvědčili, že beton je opravdu velmi kvalitní.

Snímek z velkého kutání děr do zdí zvonové šachty. Foceno dírou pro periskop ve vrchlíku zvonu.

Instalace vchodové střílny

Nově nainstalovaný uzávěr vchodové střílny, dosud v základní barvě.

Do desky vchodové střílny osazené loňský rok se nám podařilo nainstalovat posuvnou uzávěru samotné střílny.