Rekonstrukce srubu K-S 5 po jednotlivých letech

Rok 2001

Rekonstrukce prostředního zvonu

Rekonstruovaný zvon po ukončení betonáže. Maskovací síť zakrývá nedokončené ucho, které jsme plánovali dokončit v příštím roce .

Je srpen 2001 a na Ká pětce opět probíhá jedna z masových brigád. Cílem je tentokrát prostřední zvon. Narozdíl od prací na levém zvonu ovšem probíhá již promyšleněji. Nikoho nelákala představa ručního míchání betonu v kolečkách, kteréžto činnosti se většina lidí aktivně působících na Ká pětce dostatečně "nabažila" při rekonstrukci levého zvonu. Proto jsme si letos objednali beton hotový.

Takto vypadala prostřední vyčištěná prostřední zvonová šachta předtím, než jsme z ní vyrazili betonovou zátku, kterou byla až doteď uzavřena.

Rozložený plechový vnitřní tubus zvonu před osazováním. Vpravo vpředu leží na zemi jedna ze střílnových vložek, které jsme si nechali odlít podle originálu.

Nicméně, před akcí samotnou panovala v klubu nervozita z toho, jak bude probíhat samotné zpracování betonu. Jak dlouho nám bude trvat dopravení do prostoru šachty? Neztuhne nám beton předčasně? V pátek 17. srpna ovšem samotné zpracování betonu proběhlo více než hladce. Ale nepředbíhejme...

Zpola zabetonovaný tubus zvonu s přivařenými střílnovými vložkami. Zídka v popředí je vnější stěna ucha, prostor uvnitř se ještě musí vyplnit betonem.

Tatrovce s betonem nakonec nečinilo nejmenší potíže dojet až bezprostředně k bunkru, což byla věc, které se mnozí báli.

Baterie koleček nachystaná na odsypání další dávky betonu. S kolečky se následně běhalo (bez rozběhu bychom se do svahu v záhozu nedostali) kolem pravé strany bunkru na stropnici, kde jsme beton vyklopili na zvon a pádili jsme pro další dávku betonu..

Na konci betonáže vypadal náš zvon zhruba takto. Podle zařízení na měření výšky ucha je vidět, že vepředu ještě dost betonu chybí.

Celá rekonstrukce prostředního zvonu byla započata de facto už na jaře, kdy bylo započato s čištěním zvonové šachty od nánosů zeminy, kamení... a odkopávání kamenné rovnaniny kolem šachty. Zároveň se průběžne odřezávaly pruty armatury trčící na nevhodných místech.

Ve čtvrtek před betonáží ještě probíhala výstavba nástupní cesty na stropnici. Pokoušeli jsme se zprovoznit i vrátek o nosnosti asi 500 kg, kterým jsme původně chtěli na stropnici vyzvedávat japonku s betonem. Nicméně se vzápětí ukázalo, že jde o vyzvedávání příliš pomalé a tudíž neefektivní. Zůstalo tedy u plánovaného vyvážení betonu v kolečkách po nově vybudované nájezdové cestě.

Takto nevábně vypadal zvon při betonáži. Po odbednění také nastala dvouhodinová škrábací akce, kdy bylo zvon nutné doformovat do správného tvaru, dokud nebyl beton úplně zatvrdnutý.

V pátek ráno o půl deváté jsme byli všichni již shromáždění na stropnici a s napětím jsme vzhlíželi k louce v očekávání příjezdu tatrovky s betonem. Napětí bylo opravdu velké, neboť někteří z nás si nedokázali představit, že by se toto těžkotonážní vozidlo terénem prodralo až k nám. Ovšem za chvíli se přeci jen ozval vzdálený hluk motoru Tatry... Vtipné bylo, když jsme spatřili, že si to Tatra krosí po louce i s betonem mnohem rychleji, než členové klubu, kteří k bunkru občas jezdí osobními auty.

Pak už šlo všechno jak po drátku. Řidič nacouval až k bunkru, a beton nám odsypával přímo do baterie koleček. Nastalo horečné vyvážení betonu na stropnici. A protože měli všichni strach, že betonu je hodně a my to nestihneme, nestíhali betonáři, narozdíl od betonáže levého zvonu, kdy nestíhali míchači betonu. Tři kubíky betonu, které nám tatrovka dovezla, jsme dokázali na stropnici vyvozit asi za hodinu. Několik hodin jsme pak ještě vozili do betonu další a další kameny v rámci příprav na následující den, kdy měla tatrovka s betonem dorazit ještě jednou. Odpoledne jsme pak postvili bednění kolem vnitřní plechové košilky zvonu a do noci betonovali samotný zvon. Pro ten jsme míchali kvalitní beton opět ručně, a nutno říci, že nás to pěkně vyčerpalo.

Druhý den tatrovka dovezla 4,5 kubíku betonu a my opět jezdili s kolečky sem a tam, tam a sem..., nicméně opět nebylo za hodinu a půl co vozit. To už zvon vypadal opravdu jako zvon...

Akce skončila čtvrtý den, v neděli 19. srpna. Zbývá dobetonovat ucho zvonu čelem k hranici. Ovšem, zvon samotný je hotov včetně nálitku. Celkem bylo uloženo během všech prací přibližně 9 kubíků betonu a přibližně stejné množství kamenů všech velikostí.

Fragment podkladového prstence z pravého zvonu.

V souvislosti s rekonstrukčními pracemi na prostředním zvonu byla v létě 2001 vyčištěna i šachta pravého zvonu, ve které se dosud, aniž bychom o tom věděli, skrývaly poměrně vzácné artefakty. Pro někoho pouhé další střepiny ze zvonu, pro někoho téměř třetina podkladového prstence. Posuďte sami.

Jakoby navíc jsme zde našli i dvě naprosto zachovalé "kotvičky", které sloužily ke spojení podkladového prstence se samotným zvonem a jeden ze spodních manipulačních čepů zvonu, odtržený explozí, který je zajímavý tím, že je na něm vytepáno logo Třineckých železáren, které zvon vyrobily.

Kotvička pro spojení zvonu s podkladovým prstencem. Nalezeno v létě 2001 v pravé zvonové šachtě.