Rekonstrukce srubu K-S 5 po jednotlivých letech

Rok 1999

Rekonstrukce levého zvonu

První fáze vyzdívání ucha zvonu v srpnu 1999 .

V roce 1956 příšel srub přičiněním n.p. Kovošrot podobně jako jiné objekty na Králicku o všechny své zvony. Němým svědkem zkázy zůstaly zničené zvonové šachty a velké bloky železobetonu rozházené kolem čelní stěny. Jedním z plánů KVH Kralka na letošní sezónu bylo i vyrobit maketu levého pěchotního zvonu, tvarově zcela totožnou s původním ocelolitinovým zvonem. Technologie výroby makety byla odkoukána u osádky pěchotního srubu N-S 82 "Březinka" u Náchoda. Tam již způsobem popsaným níže vyrobili dva zvony a nutno říct, že obzvlášť ten poslední (pravý) je skutečně zdařilý. Celá akce byla dotována výhradně z provozu muzea. Postupně se při ní vystřídalo na 40 mladých lidí, kteří zde pracovali bez nároku na odměnu průměrně 12 hodin denně.

První fáze vyzdívání ucha zvonu v létě 1999 . Přepravkou na laně jsme na vyzdívací plošinu dopravovali kameny a beton.

První fáze vyzdívání ucha zvonu v létě 1999 . Na vyzdívací plošině jsme se snažili co nejpečlivěji zaplnit dutiny mezi položenými kameny betonem.

Nezanedbatelnou část brigády nám propršelo, abychom nemuseli přerušovat zdění, vztyčili jsme nad uchem provizorní plachtovou střechu .

Již od začátku prázdnin postupně probíhaly čistící práce na levé šachtě. Hlavní akce započala 6. srpna a trvala přibližně čtrnáct dní. Nejdříve bylo nutno dostavět odstřelenou část levého křídla. Právě v této fázi křídlo zdola připomínalo spíše hradní cimbuří a ozývaly se i hlasy, že bychom to tak měli nechat :-). Veškeré práce probíhaly ručně. Před objektem se ve třech kolečkách míchal beton. Ten se dopravoval buď okolo objektu na stropnici, nebo posléze převážně v kyblících pomocí ruční kladky přímo na zvonovou šachtu, kde se používal na tvorbu tzv. kamenoželezobetonu.

Neráček vybaven znalostmi při sledování zatmění slunce.

Příjemným zpestřením nám 11.srpna bylo zatmění slunce. Práce asi na půl hodiny zcela ustaly a všichni se snažili vykoukat si skrz svářečskou kuklu oči. Abychom si udobřili ochránce zvířat, umožnili jsme i psovi Nerovi sledovat zatmění skrz sluneční brýle (viz. obrázek).

Poté co jsme se s křídlem dostali do úrovně usazení zvonu, přišlo ke slovu osazení plechové makety vnitřní stěny zvonu. Při jejím osazování jsme strávili nemálo krušných chvil. I když to tak nevypadá, jen válcová část bez vrchlíku vážila asi 240 kg a manipulace na šachtě byla značně obtížná. No a pak už následovalo jen další zvedání stěn křídla , osazení střílnových vložek a vytvarování samotného zvonu z kvalitního železobetonu. Dvě brigády, při kterých se už pracovalo víceméně na dokončování hrubé stavby, proběhly i v září. Povrchové úpravy musely být z finančních důvodů odloženy na následující sezónu.

Celkem se podařilo zpracovat pět nákladních automobilů písku, tj. přibližně 7,5 tuny, přes 4 tuny cementu a obrovské množství kamenů z okolí objektu. Voda se přivážela v 50litrových barelech na kolečkách z potoka obtékajícího srub. Vytrvalost některých lidí byla přímo obdivuhodná. Například kamarád známý mezi bunkrology jako Fido ze STM-S 31 v průběhu dvou dní pomocí velkého kladiva (spíše palice) zlikvidoval téměř všechny železobetonové bloky ležící kolem levého křídla objektu. Úlomek betonu mu však rozbil brýle :-). Je vůbec s podivem, že se při daném pracovním nasazení nikomu nic vážného nestalo. Například betonáři nahoře na křídle většinu času manipulovali s přibližně dvacetikilovými kbelíky s betonem na okraji stěny, zhruba 3 - 4 metry nad zemí.

Úmorné a neustávající ruční míchání betonu.

Osazování vnitřního plechového tubusu budoucího zvonu.

Na tubus se následně osadil a přivařil vrchlík a po obvodu jsme vyřezali otvory pro osazení střílnových vložek.

Forma připravená na zahájení betonáže samožného zvonu. Vlevo je již vidět osazená střílnová vložka.

Hrubá betonáž byla ukončena, na příští sezónu nám ještě ale zůstává spousta práce.