Rekonstrukce srubu K-S 5 po jednotlivých letech

Rok 1997

V roce 1997 měli návštěvníci již možnost shlédnout poměrně velké množství expozic, které jim měly především přiblížit systém československého pohraničního opevnění. Vzhledem k tomu, že shánění originálních exponátů probíhalo ještě pomalu, největší objem expozic představovaly jednak nástěnky s fotografiemi a plány, jednak velké množství třírozměrných modelů pevností včetně dioramatu představujícího boj o linii lehkého opevnění a světelný terénní model, na kterém rozsvícené diody představují jednotlivé objekty opevnění v údolí Dolní Moravy.

Levá střelecká místnost. Dnes již v ní není tolik nástěnek a modelů, neboť se nám podařilo sehnat množství originálního vybavení, díky kterému již dnes tato místnost vypadá téměř tak jako v roce 1938.

Zvenku K5ku hyzdily porosty mechu na omítce (s těmi ostatně zápasíme dodnes a zatím se nám mech nepodařilo úplně vyhubit). Nejdřív jsme mechy odřeli, následně celou týlovou stěnu natřeli roztokem skalice, který dle prodavače v drogérii neměl barvit, leč stěna se obarvila do rezava. Také jsme vyspravili opadané omítky a když to bylo všechno hotovo, podnikli jsme učené diskuze, jakou že barvou měl být bunkr natřený. Nakonec jsme se shodli, že to byla tmavě šedá až černá, a koupili jsme barvu na fasády v nejtmavším šedém odstínu, který jsme sehnali, a celý bunkr jsme natřeli. Vypadal úžasně, bohužel jen asi rok, již na jaře dalšího roku začaly skrz barvu prolézat klasické vápenné čáry a my zjistili, že když bude na stěnu pršet, tak nám nezbyde, než natírat bunkr co dva roky. Také v náročných klimatických podmínkách obvykle na jaře kusy omítky odpadají (na betonu už nedrží tak dobře jako na cihlové stěně), takže kromě natírání musíme vyspravovat i omítky.

Vyspravujeme omítky. Rezavý odstín vznikl od antimechového nátěru.

Mechy odstraněny, omítky vyspraveny, zbývá už jen natřít .

Natřeno. Takto nějak vypadaly před válkou všechny bunkry v okolí těsně po dokončení .